Clan,poezie

Dalsi onfo na:http://bulani.blog.cz/rubriky/clenove
http://www.bulanci.cz/
Rozbřesk sílí, nebe bledne,
smrt zas stojí blízko nás
a vzduch ztěžkl pachem krve,
uteč než ti srazí vaz.

Jejich stíny křepčí po zdech.
Ztrať se, už jsou na dohled.
Kdo se směje nejvíc ze všech,
ten se směje naposled.

Pušky, hole, dýky nože,
vše se bude hodit dnes.
Vražedný se strhne tanec,
hráti budou smrt a stres.

Srdce bije, zrychlil se dech,
krví bude zbrocensvět.
Kdo se směje nejvíc ze všech,
ten se směje naposled.

Prsty drtí hlínu v pěsti,
bolestí se třese hlas,
upadli jsme do neštěstí
Bulánci jsou tady zas.

Budou vraždit lidi po stech,
ctí svou matku peřinu,
ten kdo se smál nejvíc zevšech
smál se jenom vteřinu.

SleepTeamLabs


o - - - -o- - - - o


Od rána máš divný pocit,
slyšíš kroky za sebou.
Otáčíš se každou chvíli,
vždy tě ruce zazebou.

Vždy to samé - nikde nikdo,
jen zdálky je slyšet smích.
Už ho znáš, vždyť každý slyšel
o vražedných Buláncích.

Ne že bys byl třasořitka,
vesměs hrdina bych řek.
Koho by však nerozrušil
sytě rudý paprsek.

Po čele ti poskakuje,
všude kam jen zaběhneš.
Rád by sis to v hlavě srovnal
jen jestli jí nalezneš.

SleepTeamLabs


o - - - -o- - - - o


Zeměduní,
nebe rudne,
spálenin je cítit pach
a kdo ráně pozdě uhne,
z toho zbude jenom prach.

Odhoď strach
a uchop zbraň,
vždyť Buláneksmrt ti chystá.
Pevně v pěst sevři svou dlaň,
srážka už je téměř jistá.

Zatni zuby,
napni uši,
setři z čela chladný pot,
kdosi šeptne: "smrt tisluší,
do zad vjede nože hrot.

SleepTeamLabs


o - - - -o- - - - o


Zlověstná budova, ztemnělá okna
stínem, co vrhá, plaší den.
Občas se cosi za oknem mihne,
ten, kdo má rozum,
rád se jim vyhne,
připomíná to spíš špatný sen.

Někde tam uvnitř v zajetí leží
svázána hrstka rukojmích,
agenti opět špatný den mají
rukojmím šancí moc nedávají,
předem litují příbuzných.

Brzy již zazní osudná střelba
nemožné to, co žádají.
Když se Bulánkůmnedá co chtějí,
k odvetě kruté střelhbitě spějí
a soucit s nikým nemají.

SleepTeamLabs


o - - - -o- - - - o


Do boje

Ať máš peří
žluté, bílé,
Rozhodnout semusíš sám,
Teď nadešla tvoje chvíle,
Zde přidáš se k nim či k nám.

Ať jsi bílý, proužkovaný,
Důležitý není vzhled,
Voják té či oné strany,
Pozná krutost války hned.

Třeba Uzlík, tuze malý,
Ten do války nemeškal,
V armádě mu šanci dali,
Soupeři co proto dal.

Ubozí vojáci kteří,
Spojili se proti nám,
Ztratili své drahé peří,
Přemohl je jen on sám.

Oni nejsou vytrvalí,
Kdo v ně věří, ten se mýlí,
Jejich peří pole halí,
Zato naše vojska sílí.

Vojska jejich slzy roní,
Dávají se na ústup,
My jsme lepší nežli oni,
My jsme orel, oni sup.

Vyhrajeme, třikrát sláva,
Po boji slavit a pít,
Za odměnu peří z páva,
Když se za nás budeš bít.

Máš-li pro strach uděláno,
A boje se nelekáš,
V armádě máš vystaráno,
Dej se k nám, ty na to máš.

Chceš-li tedy s námi jíti,
Sbal se, vyrážíme hned,
Přes les a přes polní kvítí,
Jdeme podrobovat svět.

Jakub Weberschinke


o - - - -o- - - - o


Dobrý lov
Ať jsou rychlé naše luky,
ať hbitější praky jsou,
přesně letí oštěp z ruky,
Prabulánčí lovci jdou.

Dej nám, lovcům, požehnání,
vůdce náš jsi nejvyšší,
ať jsme skryti holou plání,
ať náš oběť neslyší.

Velké Pírko, božstvo silné,
nadešel teď k lovu čas,
dopřej šípy neomylné,
ať nezhorší mušku kvas.

Zima velmi dlouhá byla,
a že nebylo co jíst,
část kmene ji nepřežila,
vrať nám zvěř do těchto míst.

Lovci od nás odcházejí,
tak nám, Pírko, požehnej,
spíže prázdnotou nám zejí,
tučnou kořist nám teď dej.

Přes louky a husté keře,
lovci rychle kráčí vpřed,
už vidí ta stáda zvěře,
kmen bude mít maso hned.

Nad zvěří se radujeme,
začínáme pasti klást,
nový tábor zbudujeme,
kde se chodí srnci pást.

Prosby byly vyslyšeny,
zavolejme tedy zpět,
naše děti, naše ženy,
tady zde je lepší svět.

Teď snad máme Pírka přízeň,
mocného to patrona,
nikdo nemá hlad či žízeň,
teď již nikdo neskoná.

Jakub Weberschinke


o - - - -o- - - - o


Bulánčí pohřební píseň


Údy slábnou, peří bledne,
Jeden výdech, pak už nic,
Ať už skonal v noci, ve dne,
Nebude již trpět víc.

Chladné budou jeho tváře,
Další obět bojů byl,
Však dočká se svatozáře,
Pro správnou věc zemřel, žil.

Věděl čí strana je v právu,
K té straně se přidal hned,
A pro naší věci slávu,
Bulánky do boje ved.

Do bitvy se vrhnul hrdě,
Přesto že se smrti bál,
Nepřítele drtil tvrdě,
Netušil co přijde dál.

Štěstí mu dřív přálo, ale,
Risk není vždy jenom zisk
A tak životu dal vale,
Když ucítil smrti stisk.

Nepřátelé drží v šachu,
Co zbylo z útočných sil,
A on s obličejem v prachu,
Leží neboť zabit byl.

Pohřbíme teď jeho tělo,
Zbavme jeho duši pout,
Však co se tam v bitvě dělo,
Nesmíme zapomenout.

Nesmíme se trápit více,
Na paměti mějme jen,
Naše přání: do měsíce,
Nesmí zůstat nepomstěn.

Jakub Weberschinke


o - - - -o- - - - o


Zbraně

Bulánci si neví rady,
Tak se všichni dohodli,
Otevřou muniční sklady,
Nepřítel ať se modlí.

Do teď to nemělo šťávu,
Bitva trvala sto let,
Teď nalijme jinčí kávu,
Ámen s vámi bude hned.

A Bulánci-inženýři,
Zbraně lepší vytváří,
Předělány v celé šíři,
Na bojišti zazáří.

Zbraně co mají dost síly,
zničit třeba dům či tvrz,
nepozornost jen na chvíli,
a úsměv na tváři zmrz.

Miny věc jsou nebezpečná,
Chybný krok a nejsi již,
Je to však zbraň velmi vděčná,
Třeba jí prozkoumat blíž!

Nepřítele rychle smetem,
I bez pomoci těch min,
Zkosíme je kulometem,
Nepřítel je smrti syn!

S vrhačem granátů v boji,
Nepřítele zkosíme,
Tak už se chop zbraně svojí,
Do boje vyrážíme!

Jakub Weberschinke


o - - - -o- - - - o


Setkání
V jedné z těch ložnic,
co daleko blízko jsou
a lidé do nich nemohou,
jen co bys šrapnelem dohodil,
Bulánek se narodil.
Byl to drsnýklouček z per
každé ráno, ber jak ber,
stále se jen tvrdě dřel
člověk by mu záviděl.

Jednoho dne Balík,
jak znělo jméno jeho,
nechal všeho.
Zabalil si pět švestek a zbraň,
a odešel, síla ho chraň.
Rozloučil se s peřinou,
zvolil cestou jedinou.
Bloudil cestou necestou,
jen aby našel
místo, kde si zašel.
Byla to pouť strastiplná,
tuhá, těžká,
zkrátka nejtvrdšího zrna.

Uprostřed cest, lesů a luh
zjevil se Balíkovi Bůh.
Pravil:
Milý Balíku, znám tvůj osud
a až dosud jsi byl hrdý,
že jsi Bulánek tvrdý.
Není však lepší zbraň položit,
Mír doložit,
a pak v klidu dožít?

Balík na to:
Takový jed požít?
Radši umřu v boji
než někde v posteli na pokoji.
Jsem přece Bulánek,
žádný mírný vánek.

Dobrá, jak si přeješ,
odteď se u krbu neohřeješ.
A okusíš jen teplo války,
domov jen zdálky.
řekl Bůh.

Od těch dob
Bulánci radši zbrojí,
a pak ve válce stojí,
a kopou si vlastní hrob.
Ale než slabošství lepší je čest.
Než podaná ruka lepší je pěst!

Martin Böhm